Jako mladý kluk chodil rád do biografu, už kolem roku 1910 měl rád pohyblivé obrázky a vydrželo mu to doposud. I teď má svoje kino kousek od domu a svojí oblíbenou patnáctou řadu. Pracuje jako náčelník pražské kriminálky a podílel se na založení Sboru národní bezpečnosti. Je to on, kdo zlanaří Jana Zemana z okresního velitelství k sobě do Prahy na kriminálku, pozná, že je nadmíru šikovný a schopný. Je dobrým náčelníkem a během dalších případů už poznává, že si v osobě Zemana vychoval výborného nástupce.

Mimo svojí práci se zajímá o fotbal a figuruje i v předsednictví výboru klubu Sparta Praha. Je vášnivým kuřákem cigaret, ovšem kvůli svému zdraví je nucen přejít na dýmku. V roce 1965 opouští místo náčelníka a přenechává funkci právě Zemanovi, je si jistý, že to předává do správných rukou. Později se objevuje už jen sporadicky na dvou smutných událostech, jednou je pohřeb Václava Kaliny a druhou je pohřeb majora Hradce, tam má čestnou úlohu, kdy u hrobu drží plato s Hradcovými vyznamenáními.

Jeho působení v roli náčelníka bylo určitě přínosné a příkladné, svou funkci zvládal a zůstal po něm pouze jeden nevyřešený případ, Otýlie Vranská, věčný pomník českých kriminalistů.