V začátcích své práce na pražské kriminálce působí dojmem střízlíka a ne ještě vyzrálého kriminalisty. Dostává se do mordparty k Janu Zemanovi a stávají se z nich nejenom kolegové v práci, ale i dobří kamarádi a často spolu žertují. Stejskala si zvláště oblíbí Zemanova dcera Liduška, která mu říká strejdo.

Mirek Stejskal v kriminalistické práci vyniká hlavně nesmírnou pílí a snahou, je tím šikovným a potřebným kolegou, který dohledá potřebné věci v archivu, podílí se na neoblíbených a zdlouhavých pátracích akcích po detailech. Je ve všem důležitém po boku Jana Zemana, shromažďuje nalezené a zjištěné informace, předkládá své poznatky a dedukce. Mezi ženami je oblíben, je to poznat z několika dílů, kde svým šarmem působí na druhé pohlaví a zajišťuje si tak u nich přízeň. V pozdější době ale dojde v jednom případu k mírnému rozporu mezi ním a Janem Zemanem, tento moment lze považovat za zárodek pozdějšího rozchodu této dvojice.

V roce 1968 převezme Zemanovu funkci náčelníka, kdy ten je neprávem propuštěn za události v roce 1953. Stejskal to dostává příkazem a snaží se to Zemanovi vysvětlit, ale ten na to neslyší a možná až přehnaně mu to vyčítá. Stejskal pak ve funkci náčelníka nevyřeší případ Hájice, ve kterém triumfuje Zeman a ten ho opět nahrazuje a vrací se na místo náčelníka. Stejskal je tak propuštěn a nucen odejít ze služeb Bezpečnosti. Pro mnohé znás je to jeho nedůstojný odchod, zasloužil by si určitě lepší konec.

Jeho hlavními vlastnostmi je vysoké pracovní nasazení, ochota a kamarádskost.